Motivace zvenku: osobní setkání s Markem Dzirasou na podzim 2017

Že motivace musí jít především zevnitř nás, to už jste určitě slyšeli. Pokud se učíme angličtinu, protože bychom asi měli, chtějí to po nás ostatní (rodiče, škola nebo zaměstnavatel), je to cesta, na které dlouho nevydržíme.

Někdy i přesto, že máme svou vnitřní motivaci, nastanou situace, kdy slábne a potřebujeme ji posílit. Pak je správný čas na motivaci zvenku od lidí, kteří „hoří“.

Ti, co uspěli, měli vždy konkrétní proč.

Ať už je to možnost cestovat do vysněné země, schopnost domluvit se s přítelem-cizincem nebo dospělými dětmi, které si vzali cizince a bydlí v anglicky mluvící zemi. Odjet studovat nebo pracovat v zahraničí, najít si dobrou práci, kde je potřeba umět anglicky.

Mladí mají motivaci jasnou.

Chtějí hrát počítačové hry v angličtině, rozumět svému oblíbenci na videích na YouTube (např. můj synovec), zpěvákovi nebo módním guru.

Tam přesně začíná vášeň pro angličtinu, je potřeba zbavit se strachu z mluvení a radovat se z vlastních úspěchů a pokroků.

S motivací nás „starších“ už je to složitější.

Kdo se věnuje osobnímu rozvoji pravděpodobně zná jméno motivačního spíkra, kouče a mentora, Marka Dzirasy .

Ani mně nemohlo utéct. V roce 2013 jsem viděla pár videí, četla pár článků. Mark přišel do mého života s plnou parádou ale až o pár let později. Při mém ujasňování dalšího směru a rozvoje (nejen) v angličtině.

Na Facebooku mě jednoho podzimního dne zaujal post o přednášce Marka Dzirasy na VŠE v Praze, která je zdarma nejen pro studenty, ale i veřejnost. Neváhám ani chvíli a už vyplňuji registrační formulář.

Před několika lety v Anglii:

Sedím v double deckeru. Jsem na cestě na letiště v Bristolu na pohřeb táty. Vtom mi můj vnitřní svět přeruší vyzvánění mobilu. Je to Marci z Maidstone. „Můžeš pro mě něco udělat?“ řekne na konec nezvykle dlouhého hovoru. „V Praze bude Mark Dzirasa! Strašně moc bych chtěla jeho knihu i s podpisem“ odvětí Marcela. Nezapomenu, s jakým nadšením a zápalem o Markovi mluvila. Tato informace se ukládá někam do mého podvědomí.

Mám 15 minut zpoždění. Hned na vrátnici VŠE mi vrátný hlásí, že na Marka Dzirasu už ne, protože aula je úplně nacpaná lidmi. Nenechám se odradit a říkám, že jsem se registrovala a ať mě navede do sálu. Po otevření dveří slyším výbuch smíchu, to už si Mark stihl získat celé publikum a v aule je cítit neskutečná energie, kterou Mark nakazil i ostatní.

Na závěr překvapení.

Mark má s sebou své dvě knihy na prodej, Mark Dzirasa 21 dnů a Mark Dzirasa Cesty poznání. Kdo chce může se s ním vyfotit a nechat si knihy podepsat. Organizátoři slibují, že příště, snad na jaře 2018, zařídí větší prostory, než je tato aula s kapacitou 200 lidí.

Vyhnali nás před aulu, před budovu, před vrátnici…Mark je přesto stále plný úsměvů a naprosto spontánního povídání, s těmi, kteří o to mají zájem. Člověk, který si může dovolit třičtvrtě roku cestovat po světě a čtvrt roku pracovat, vydělává obrovské peníze, zná se s lidmi jako je Jack Kanfield, je naprosto přirozený a bezprostřední.

Kamínek do klidné vody versus šutr do rozbouřených peřejí.

200 lidí rovná se 200 různých přednášek. Každý sledujeme něco jiného, ze svého pohledu a vnímání. Někdo, jak je kdo oblečený, druhý jak vystupuje, třetí jak mluví…

Možná jte to také zažili. Koupili jste si auto, určitou značku a najednou ji vidíte všude okolo vás. Jak je to možné, doteď jsme ji neviděli?

Otěhotníte a najednou vidíte všude maminky s dětmi, těhotné ženy, obchody pro děti.

Hodně motivace zevnitř. Když slábne, umět ji nasát zvenku.

Vám s láskou přeje

Adéla

Milovnice Anglie a trenérka mluvené angličtiny