Motivace zvenku: Osobní setkání s Markem Dzirasou na podzim 2017

Před několika lety v Anglii:

Sedím v doubledeckeru a jsem na cestě na letiště Bristol. Letím domů na pohřeb táty. Vtom mi můj vnitřní svět přeruší vyzvánění mobilu. Je to Marci z Maidstone.

Můžeš pro mě něco udělat?

Řekne na konec, na ni nezvykle dlouhého, monologu.

V Praze bude Mark Dzirasa! Strašně moc bych chtěla jeho knihu i s podpisem.

Nikdy nezapomenu, s jakým nadšením a zápalem o Markovi mluvila. Tato informace se ukládá někam do mého podvědomí, i když jsem se tenkrát z rodinných důvodů ještě s Markem osobně nesetkala.

Že motivace musí jít především zevnitř nás, to už jsi asi slyšela. Pokud se učíš angličtinu, protože bys asi měla, chtějí to po tobě ostatní (škola, zaměstnavatel), je to cesta nikam, na které dlouho nevydržíš.

Někdy i přesto, že máme svou vnitřní motivaci, nastanou situace, kdy slábne a potřebujeme ji posílit. Pak je správný čas na motivaci zvenku od lidí, kteří „hoří“.

Ti, co uspěli, měli vždy konkrétní proč

Ať už to bylo:

• možnost cestovat do vysněné země,
• schopnost domluvit se s přítelem– cizincem,
• dospělými dětmi, které si vzali cizince a bydlí v anglicky mluvící zemi,
• odjet studovat nebo pracovat do zahraničí,
• najít si lepší práci, kde je potřeba umět anglicky.

Co dělat, když ti slovíčka nelezou do hlavy?

Mám dobrou zkušenost s metodou Neuroconnect , která funguje na zapojování emocí, příběhu a upevnění pomocí klíčového slova. Opakuj si je druhý, sedmý a dvanáctý den ideálně hned ráno po probuzení nebo v posteli před spaním.

Mladí mají motivaci jasnou

Chtějí hrát počítačové hry v angličtině, rozumět svému oblíbenci na videích na YouTube (můj synovec), zpěvákovi nebo módním guru.

Tam přesně začíná vášeň pro angličtinu.

Zbav se strachu z mluvení a raduj se z vlastních úspěchů a pokroků.

S motivací nás žen „středního“ věku je to někdy složitější

Jestli se věnuješ osobnímu rozvoji, znáš jméno motivačního spíkra, kouče a mentora, Marka Dzirasy .

Ani mně nemohlo utéct. V roce 2013 jsem viděla pár videí, četla pár článků. Mark přišel do mého života s plnou parádou ale až o pár let později. Při mém ujasňování dalšího směru a rozvoje (nejen) v angličtině.

Na Facebooku mě jednoho podzimního dne zaujal post o přednášce Marka Dzirasy na VŠE v Praze, která je zdarma nejen pro studenty, ale i veřejnost. Neváhám ani chvíli a už vyplňuji registrační formulář.

Mám 15 minut zpoždění. Hned na vrátnici VŠE mi vrátný hlásí, že na Marka Dzirasu už ne, protože aula je úplně nacpaná lidmi. Nenechám se odradit a říkám, že jsem se registrovala a ať mě navede do sálu. Po otevření dveří slyším výbuch smíchu, to už si Mark stihl získat celé publikum.

V aule je cítit neskutečná energie, kterou Mark nakazil i ostatní.

Na závěr překvapení

Mark má s sebou své dvě knihy na prodej, Mark Dzirasa 21 dnů a Mark Dzirasa Cesty poznání. Kdo chce může se s ním vyfotit a nechat si knihy podepsat. Organizátoři slibují, že příště, snad na jaře 2018, zařídí větší prostory, než je tato aula s kapacitou 200 lidí.

Vyhnali nás před aulu, před budovu, před vrátnici…

Mark je přesto stále plný úsměvů a naprosto spontánního povídání, s těmi, kteří o to mají zájem.

Člověk, který si může dovolit třičtvrtě roku cestovat po světě a jen čtvrt roku pracovat, vydělává obrovské peníze, zná se s lidmi jako je Jack Kanfield, je naprosto přirozený a bezprostřední.

Kamínek do klidné vody versus šutr do rozbouřených peřejí.

200 lidí rovná se 200 různých přednášek.

Každý sledujeme něco jiného, ze svého pohledu a vnímání.

Někdo, jak je kdo oblečený, druhý jak vystupuje, třetí jak mluví…

Možná jsi to také zažila.

Otěhotníš a najednou vidíš všude maminky s dětmi, těhotné ženy, obchody pro děti.

Koupila jsi si auto určité značky a najednou ji vidíš všude okolo sebe. Jak je to možné, doteď jsi ji neviděla?

Přeji hodně motivace zevnitř. A když cítíš, že slábne, abys jí uměla co nejdřív dočerpat.

Adél